4Pane - jsou 4 moc nebo ne?

Už nějaký čas přmýšlím, že sejdu z Nautilu a zkusím něco nové. Docela jsem si na něho ale zvykl, takže se mi moc nechtělo. Má dost dobře zorganizované v čem co otevřít a jednoduše má uživatelsky přívětivé rozhraní pro lidi zvyklé třeba na průzkumník OS Windows.

Můj plán byl takový, že jsem hledal, až jsem dohledal blog Rionky na LinuxExpressu. Byl tam článek ohledně různých dvoupanelových commanderech a čtenáři psali různá doporučení do komentářů, po dlouhém hloubání jsem našel komentář od Vlastimila Otta, kde doporučoval také 4 panelový commander 4Pane, je psaný v Pythonu na WXPython - což dobře znám.

První setkání s 4Pane

Zkusil jsem si ho a ejhle, velice se mi zalíbil. Sice je z prvního pohledu hloupý, ale umí se všechno naučit. Pokud se vám ale nechce vybírat program z adresáře /usr/bin/, nabízí vám 4Pane základní launchery Gedit, Firefox, OpenOffice a CD or DVD Writer. Stačí soubor přetáhnout na jednu z ikon vpravo nahoře.
Jinak pokud netušíte, jak program vyhledat v /usr/bin, stačí si adresář otevřít a projít, jen je toho tam hodně.

Podpora souborů vyřešena, co dál?

Rozhraní

4Pane má, jak už název napovídá 4 panely. Vždy liché jsou jako strom složek a sudé jsou jako klasický výpis.
4Pane má možnost přidávání záložek, ve kterých můžete mít vždy otevřené různé adresáře a vše pro urychlení přepínat.

Rychlost

Při přechodech do adresářů se spoustou souborů je v porovnání s jinými programy velice rychlý. U kopírování se dá říct, že je poměrně dobrý.
Má také "Multiple rename" - hromadné přejmenovávání, což třeba Nautilus nemá.

V čem je jiný?

• Hlavně sloupci, že jich jsou ronou 4. 
• Celkově je vše víc po ruce, jen je to občas docela chaos a chybí mi náhledy obrázků. 
• V základu otevírá obrázky přes ImageMagick. 
• Není v češtině, ale je jednoduchý.
• Umí komprimovat, exportovat, mountovat disky.

4Pane nebudu hodnotit plusy ani mínusy. Má něco do sebe. :)

Pokusím se přizpůsobit se tomuto rozložení, protože se mi to hodně líbí. Doporučuji všem.

Jak přežít s gnome-shellem

Jste-li zvyklí stále ještě na gnome2, gnome-shell vás překvapí a tady je návod, jak přežít ten přechod.

Gnome-shell - activites (všechny aplikace)

I já jsem vyrůstal na Gnome2, přesvědčen jeho dokonalostí jsem nečekal žádnou změnu v dalších verzích Mintu. Ale shell mne překvapil příjemně.

Pokud jste byli zvyklí, že jsou panely pod gnome-panel, jste na omylu, i ty patří pod shell, patří pod něj i ovládání oken a celé menu, tedy s mint-menu se také rozlučte.

Nejprve se naučte pracovat s activites, je v nich vestavěný dock  vpravo, což je další plus. Nachází se i ve (Shell)menu. Naučit se to je hračka a bude se vám to líbit, obzvlášť "cloud" oken.
Také panely jsou díky eleganci jinak. Už se na ně nedají vkládat všelijaké miniaplikace, takže na počasí, měření CPU a jiné dost oblíbené také zamávejte.

Seznam

Zatím to vypadá, že udělali chybu, že shell vymysleli, ale má spoustu skrytých výhod, na které příjdete později a v klidu zapomenete na ty vychytávky z Gnome2 a gnome-panelu.

Na Shellu si dali vývojáři záležet, je to vidět, až se v tom porýpete víc. A zamilujete si ho potom prakticky automaticky. Je velice pěkně posuzován a má kladný ohlas a já se tomnu absolutě nedivím, tak furt neříkejte (pokud to říkáte) fuj, Shell, to je humus a trochu se do toho zažijte.